Klára se zamkla v koupelně. Ale ne kvůli bezpečí. Spíš proto, že ten večer potřebovala být sama se sebou – a se svou fantazií. V zrcadle viděla, jak jí rudly tváře. Nebylo to horkem. Bylo to vzpomínkou.
Na něj.
Na hlas, který jí šeptal těsně za uchem, když jí podal klíč. „Ulož si ho. Ale pozor… dnes v noci ti odemkne víc než jen dveře.“
Ten klíč teď ležel pod jejím polštářem. Malý, lesklý, se stužkou. Zvedla ho a nechala ho sklouznout po holé kůži na krku, až dolů přes klíční kost. Mírné zachvění. Lehce chladil. Nebo to byla ona?
Z koupelny vyšla bosá, ve volném županu. Věděla, že je tam. Za těmi dveřmi. Čeká. Neptá se. Jen čeká. Smluvená tichá pravidla.
Položila ruku na kliku. Pod prsty ucítila lehké vibrace – bušení svého srdce, touhu. Dnes večer… bude vše jiné.
A klíč? Ten možná otevře i něco víc, než sama čekala.
- Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit